Jdi na obsah Jdi na menu
 


MOSSAD - Izraelská tajná služba

Mossad (hebrejsky המוסד למודיעין ולתפקידים מיוחדים, Ha-Mosad le-modi'in u-le-tafkidim mejuchadim, česky Institut pro výzvědné a tajné operace) je zpravodajská služba Izraele s vnějším polem působnosti (tj. rozvědka). Oficiálně vznikl , svou činnost zahájil 1.dubna 1951. Původní název Mosadu („Institutu“) 2.března 1951 zněl Institut pro koordinaci (Ha-Mosad le-Teum), svůj nynější název získal v roce 1963. Do jeho kompetence spadá sběr informací, plánování a provádění zvláštních operací mimo území Státu Izrael a dále pak koordinace všech aktivit zpravodajských služeb Izraele v zahraničí (podobnou funkci plní CIA Spojených států amerických nebo k MI6 Spojeného království  

220px-mossad_seal.svg.png

                                                Základní údaje   

Centrála Mosadu sídlí v Tel Avivu V čele stojí ředitel, který je přímo zodpovědný premiérovi, protože Mosad nepodléhá kontrole izraelského parlamentu (Kneset).

V Mosadu pracuje přibližně 1200 zaměstnanců ( např. koncem roku 1980 jich měl až 2000). Mossad je civilní služba a neužívá vojenské hodnosti. Přesto je mezi zaměstnanci hodně důstojníků. Své hodnosti ale získali při službě v Izraelských obranných silách (IOS).

Mosad je rozdělen do osmi oddělení:

  1. Plánování a koordinace operací
  2. Sběr informací
  3. Politická činnost a styky (styky s cizími zpravodajskými službami a se státy, s nimiž nemá Izrael oficiální styky)
  4. Lidské zdroje, finance, logistika a bezpečnost
  5. Výcvik
  6. Výzkum
  7. Zvláštní operace (hebr. Metsada) (atentáty, polovojenské operace, sabotáže a psychologická válka)
  8. Technika
                      Předchůdci
                 
 Šaj

V roce 1940 byla, jako odezva na masivní zatýkání členů Hagany britskou kriminální policií, zřízeno samotnou Haganou kontrašpionážní oddělení zaměřené na Židy spolupracující s britskou správou a židovské extremisty z organizace Irgun. V tom samém roce vzniklo i tzv. arabské oddělení. Koncem roku 1940 pak došlo k vytvoření zpravodajské služby Šaj, pod kterou příslušela kontrašpionáž V roce 1942 byla do Šaj začleněna všechna zpravodajská oddělení Hagany pod krycím názvem Výbor pro péči o vojáky. V srpnu 1948 byla začleněna do Izraelských obranních sil (IOS) jako její zpravodajská služba.

 Palmach

Palmach (zkratka z Plugot Machac – „Úderné roty“) motorizované útvary založené Haganou v roce 1941. Její součástí byla i tzv. Syrská četa, která úzce spolupracovala s britskou SOE (Útvarem zvláštních operací). Příslušníci Syrské čety se rekrutovali z Židů, kteří hovořili plyně arabsky a dokázali se bez problémů infiltrovat do určeného prostředí. Princip těchto čet, jejíž příslušníci plnili nejen zpravodajské, ale i diverzní úkoly, se osvědčil natolik, že později vznikly např. i Balkánská či Německá četa.

Arabská četa

Součást Palmachu, krycí jméno Arabské čety bylo Šahar (hebrejský název Mista ´aravim), založena roku 1943. Jejím úkolem byla zpravodajská, špionážní a diverzní činnost v arabské Palestině. Pracovala již plně ve službách Hagany a židovské agentury. V srpnu 1948 společně s Šaj začleněna do Izraelských obranných sil jako její zpravodajská služba.

Agam 3

Zpravodajské oddělení generálního štábu Hagany. Její prací bylo získávat informace a podklady pro válečné operace sběrem v poli a vytěžování (výslechy) zajatců.

Obrazek

 Historie vzniku

V 30. letech 20. století bylo území dnešního Izraele pod mandátní správou Velké Britanie. Na tomto území žilo vedle sebe arabské a židovské obyvatelstvo v ovzduší neustálého napětí, které čas od času explodovalo do násilných činů. Vojenské jednotky Velké Británie měly za úkol udržovat klid a paralyzovat oba znepřátelené tábory. Proto byly také oběma stranami považovány za jednotky okupační.

V roce 1929 vznikla na území Palestiny Židovská agentura, která měla za úkol nejen vytvářet jakousi židovskou obdobu místní správy, ale i zabezpečovat přistěhovalectví a osídlování území. Ta, společně s milicemi Hagany (předchůdkyní budoucí Izraelských obranných sil) začala počátkem 40. let 20. století systematicky sbírat a vyhodnocovat informace o protivnících.

Jedním z prvních „sběračů“ informací byl Ezra Danin, který pro svou práci využíval své četné osobní styky v arabském prostředí. Postupem času se počet takových operativců zvětšoval. K získávání informací o protivníkovi, t.j. Arabech, byli využíváni zejména informátoři arabského původu, kteří to dělali buď pro peníze, nebo pro výhody, které jim mohla židovská správa nabídnout. Informace byly poté předávány zpravodajským důstojníkům Hagany a politickému oddělení Židovské agentury. Dalším ze zakladatelů špionáže v Palestině byl Reuven Zaslani, absolvent fakulty orientálních studií Hebrejské univerzity. Ten společně s Daninem položil základy izraelského zpravodajství, když obecně definoval zásady, které by tato služba měla mít.

Přímý předchůdce Mosadu se nazýval Politické sekce (heb. Ha-Mahlaka ha-Medinit) a vznikl při izraelském Ministerstvu zahraničí. Byl tvořen vesměs příslušníky rozpuštěné Šaj a politického oddělení Židovské agentury. V roce 1951 byla Politická sekce rozpuštěna, její šéf B. Guriel propuštěn. Následovala tzv. „vzpoura špionů“, t.j. pracovníků Politické sekce (ti argumentovali, že zrušení PS znamená přímé ohrožení izraelské zpravodajské činnosti). Vzbouřenci byli z části propuštěni a zbylým byla omezena činnost. Nově vzniklý Mosad byl vyňat z působnosti Ministerstva zahraničí.

Jména šéfu Mosadu patřila v Izraeli vždy k nejutajovanějším informacím. Pokud se o nich v tisku objevila zmínka, vždy byli označováni pouze počátečním písmenem svého příjmení. Tato praxe byla ukončena v roce 1995 kdy po atentátu na J.Rabina byla veřejně oznámena abdikace šéfa Mosadu Š. Šavita (dosud uváděného jako „Š“).

 Ředitelé Mossadu
Úkoly a povinnosti
  • Sběr informací vně Izraele
  • Ochrana izraelských cílů v cizině
  • Udržování utajených vztahů se zeměmi, se kterými Izrael nemá diplomatické styky
  • Organizování a provádění aliji ze zemí, ve kterých oficiálně nepůsobí židovské agentury zabývající se touto činností
  • Vypracovávání zpráv a analýz ze zpravodajsky získaných informací
  • Plánování a provádění zvláštních operací vně izraelských hranic
 Akce Mossadu
1951
  • První velká pohroma nově vzniklého Mosadu. V Iráku bylo zatčeno více než 80 Židů, kteří vytvořili rozsáhlou síť převážející irácké Židy do Izraele. Před soudem stanulo 28 Židů a devět Arabů, kteří byli obviněni špionáže, nelegálního vyzbrojování a pumových útoků proti židovským cílům v Iráku (ve snaze donutit irácké Židy k vystěhování vytvořením atmosféry strachu). Přes snahu Židovské agentury o jejich záchranu byli dva z obžalovaných odsouzeni k smrti (a oběšeni), 17 obžalovaných odsouzeno k různým trestům odnětí svobody a 18 osvobozeno. Dalším důsledkem bylo zhroucení dosud úspěšné infiltrace do velení irácké armády.
  • Tzv. „Grossova aféra“. V roce 1951 přišla Šin Bet s tvrzením, že jeden z nejlepších agentů nově vzniklého Mosadu pracuje pro Egypt Mosad to popřel, ale Šin Bet přinesl důkazy. Gross přivezen do Izraele a odsouzen.
 1952
  • Sbližování se s CIA. Mosad poskytuje Američanům informace o zemích Východního bloku (získané od Židů, kteří ze sovětského bloku emigrovali). Šéf Mosadu ten rok poprvé navštívil oficiálně USA.
 1954
  • V Egyptě byli pozatýkáni členové špionážní a diverzní sítě Mosadu, kteří v rámci operace Suzannah provedli několik bombových útoků proti americkým a britským cílům. Moše Marzouk a Šmuel Azzár byli popraveni, další členové sítě byli odsouzeni k trestům odnětí svobody (odsouzení na doživotí byli v roce 1967 vyměněni za egyptské válečné zajatce). Tento incident později v Izraeli vyústil v tzv.Lavonovu aféru.
 1956
  • Mossadu (dle některých tvrzení kontrarozvědce Šin Bet) se podařilo získat kompletní Chruščovův projev „O zločinech stalinismu“ (dokument byl ukraden z pozůstalosti generálního tajemníka PSDS Boleslawa Bieruta jeho náměstkem; všechny komunistické strany Východního bloku dostaly opis tohoto tajného referátu), díky čemuž se svět o něm dozvěděl (kromě Mosadu jej uveřejnila ještě KSJ). Text tajného projevu byl oficiálně přiznán až za éry Gorbačova.
 Šedesátá léta
  • Organizování nelegálních emigrací marockých Židů do Izraele
 1961
  • Únos A.Eichmanna z Argentiny a předání do Izraele k soudu
 1962-65
  • Získání informací o bývalých nacistických vědcích vyvíjejících rakety pro Egypt. Následovala rozsáhlá kampaň (operace Damokles) proti těmto vědcům (jeden z nich pravděpodobně zavražděn). Vše skončilo zatčením některých agentů ve Švýcarsku.
 1965
  • Mosad zapleten do únosu a vraždy marockého opozičního politika Ben Barky.
 1967
  • Získání nepoškozeného stíhacího letounu MiG-21
  • Získání informací o egyptských, syrských a jordánských leteckých základnách, které posloužily ke zničení 80 % leteckých sil těchto zemí izraelským leteckým útokem během Šestidenní války.
 1970-73
  • Boj proti palestinským teroristickým skupinám, zejména v Evropě. V roce 1972 došlo v Mnichově na olympiáde k zavraždění 11 izraelských sportovců palestinskou organizací Černé září. Mosad v dalších letech postupně likvidoval všechny osoby, které byly (či se Mosad domníval, že byly) ve vedení Černého září. V roce 1973 zabili příslušníci Mosadu v Lillehammeru nevinného marockého číšníka, o němž si mysleli, že patří k Černému září. Šest agentů Mosadu bylo následně norskou policií zatčeno a odsouzeno.

                         Izraelská odveta za Mníchov 1972

Koncem září 1972 si Golda Meirová pozvala pozůstalé po atletech a slíbila jim, že Izrael vypátrá a zlikviduje palestinské atentátníky. Za tím účelem vytvořila tzv. Výbor X a úkolem pod krycím názvem "Hněv boží" byl pověřen Mossad. Na rozdíl od filmu Golda osobně nikoho nevybírala a agenty ani neznala.

Mossad rozejel pečlivou zpravodajskou akci. Při získávání informací významně pomohli sami Palestinci. Organizačně rozdrobení do frakcí sami nevěděli, kdo všechno za Černým zářím je, a nevědouce, že Mossad značnou část jejich komunikace monitoruje, přivedli exekuční komando Mossadu "Kidon" k prvnímu z organizátorů, Waelu Zweiterovi, synovci Yasira Arafata, evropskému organizátoru PLO ve službách libyjské rozvědky v Římě. Agenti Mossadu do něj vyprázdnili dva zásobníky z berett .22 opatřených tlumiči, když vstupoval do výtahu v domě, kde bydlel. Do konce roku 1973 takto zlikvidovali další čtyři příslušníky Černého září. Operačním cílem nebyla jen přímočará likvidace teroristů, ale zároveň psychologická válka, která měla mezi palestinskými organizacemi zasít strach, že si nemohou být jisti životem nikde na světě.

Podařilo se jim to dalším atentátem v Paříži, který v dokumentu popsal tehdejší šéf Mossadu David Kimche. Pařížský koordinátor PLO Mahmoud Hamshiri v televizním interview pro francouzskou televizi prohlásil, že se v Paříži cítí v bezpečí. Tím zpečetil svůj osud. Pod záminkou interview byl vylákán z bytu, který Izraelci zmapovali. Jako nástroj pomsty vyrobili přesnou kopii jeho telefonního stolku s mramorovou deskou, který naládovali výbušninou a tajně vyměnili. Pak jen počkali až Hamshiriho žena s dcerou opustí byt a zavolali. Poslední, co Hamshiri v životě udělal, bylo, že zdvihl sluchátko.

Pátou obětí Kidonu se stal Zaid Muchassi, který na Kypru vystřídal ve funkci koordinátora PLO a residenta KGB mnichovského atentátníka Abada Al-Chira zastřeleného krátce před tím. Mossad tak iniciativně doplnil seznam kandidátů na základě logické úvahy, že když ve funkci koordinátora PLO a KGB byl terorista, jeho nástupcem bude také mizera. Touto akcí komando Kidonu překročilo hranice plánu "Božího hněvu", který byl zaměřen striktně na organizátory a atentátníky mnichovského masakru. Při atentátu na Muchassiho přišel o život i první "nezúčastněný", byl to ruský agent KGB, který při útoku na palestince instinktivně sáhl do kabátu a Izraelci neponechali nic náhodě. Šéf operace Mike Hariri z toho nevyvodil vůči členům komanda žádné represe. Sovětský agent nebyl v očích šéfa izraelské rozvědky zrovna nevinným civilistou.

Na jaře 1973 Mossad zjistil, že do Bejrutu se přestěhovali tři z hledaných Adwan, Najjar a Nasser. Kemal Adwan byl údajně koordinátorrem teroristických akcí PLO namířených na území Izraele. Všichni tři bydleli v jedné bejrútské ulici trvale hlídané ozbrojenci PLO. Hariri proto požádal o pomoc speciální jednotky izraelských ozbrojených sil. 10. dubna 1973 bylo vše připraveno a izraelští commandos se v noci vylodili z gumových člunů na bejrútské pláži. Tam už na ně čekali izraelští agenti s auty. Pod velením budoucího premiéra Ehuda Baraka se útočníci rozdělili do tří oddílů. Barak ještě s jedním z vojáků v ženských šatech a v parukách a dalšími dvěma střelci v civilu předstírali randící čtveřici a zajišťovali akci na ulici, když k nim přistoupil palestinský gardista a vytáhl pistoli. Ve zmatku přestřelky se podařilo určeným atentátníkům zabít všechny tři označené příslušníky PLO. Kemal Adwan sice ještě vytáhl pistoli, ale proti izraelským profesionálům s UZI neměl šanci. Byl zastřelen ve dvěřích ložnice před očima manželky a dvou dětí. Při výbuchu, který vylomil dveře Adwanova bytu, zahynul libanonský soused. Na ulici se přestřelka změnila v bitvu, v níž Izraelci pobili na stovku Palestinců a bejrútských policistů při ztrátě dvou vlastních lidí.

Hlavní organizátor a velitel mnichovské akce Černého září Ali Hassan Salameh však Mossadu stále unikal. Až začátkem léta 1973 se dostala do rukou Mossadu spolehlivá informace. Salameh se skrýval v Lillehammeru v Norsku. V té době Hariri neměl volný team atentátníků a po poradě s Kimchem se rozhodli rychle vyslat komando sotva základním kursem prošlých agentů. Přispěli tak k tragedii a zároveň k jednomu z nejhorších selhání Mossadu. Izraelští mstitelé identifikovali Salameha podle fotografie, vystopovali jeho pravidelné cesty na kole a vytipovali místo útoku. Jejich pohyb v malém Lillehammeru však nezůstal místním utajen a zpovzdálí se o ně začala zajímat norská policie. Salameh přišel na vytipované místo s těhotnou ženou. Ani to atentátníky nevarovalo a údajného Salameho rozstříleli jako řešeto. Byl to tragický omyl. Zavražděn byl nevinný marocký číšník Achmed Bouchiki a jak so později ukázalo, informace o tom, že je to Salameh, Izraelcům podvrhl palestinský doubleagent. Norská policie atentátníky zatkla a pět jich bylo odsouzeno pro zabití na dva až pět let. Navzdory rozsudkům bylo všech pět propuštěno už po 22 měsících.

Ve světě se celkem pochopitelně zdvihla dobře organizovaná vlna protestů a PLO získala v Evropě sympatie. Mnichov byl zapomenut. Také v Izraeli ztratila odvetná akce Boží hněv na přízni. Hlavně vdovy po olympionicích Spitzerovi a Springerovi odsuzovaly zabíjení Palestinců napojených na Černé září jako pokles na stejnou morální rovinu s teroristy. Po tipu, že Salameh je ve Švýcarsku, postřílelo komando Kidon tři Araby v kostele, ale ani jeden z nich nebyl Salameh.

Aktivita londýnského Kidonu (hebrejsky "bajonet") nezůstala utajena. Po večírku v hotelu Evropa jeden z členů komanda odešel na pokoj s krasavicí, s níž se seznámil u baru. Ráno byl v pokoji objeven zastřelen. Izraelci ženu vypátrali v Amsterdamu a zjistili, že je to námezdná atentátnice a zastřelili ji nedaleko jejího bytu. Za tuto akci bylo komando staženo a potrestáno. Zřejmě hlavně proto, že se zabitím nájemné střelkyně nikdy nezjistilo, pro koho pracovala. Po tomto incidentu Hariri celou operaci zrušil, ale na rozdíl od Spielbergova filmu se členové Kidonu nemínili vzdát. Znovu vytipovali Salamehův pobyt tentokrát v Gibraltaru. Když se přiblížili k domu, kde se měl skrývat, narazili na arabského strážce s AK 47. Setkání Arab nepřežil. Po tomto posledním neúspěchu byla celá akce odvolána.

Salameh se najednou objevil sám. A to ostentativně po boku Yasira Arafata na zasedání OSN v New Yorku. Než se Mossadu podařilo něco zorganizovat, Salameh se opět vytratil. Objevil se až v roce 1979 v Bejrútu po boku libanonské Miss Universe, kterou si vzal za ženu. Tentokrát si Mossad příležitost ujít už nenechal. Po krátkém sledování agenti Kidonu vytipovali Salamehovu denní rutinu. Když jednoho dne šel svou pravidelnou cestou, ve chvíli, kdy míjel u chodníku zaparkované auto, stiskl agent kidonu tlačítko dálkového ovládání. Vůz vybuchl a Salameh byl na místě mrtev.

Z původních atentátníků zůstal naživu pouze jediný - Al-Gashey, který se poučil z osudu spolubojovníků, přerušil veškeré styky s PLO, příbuznými a zmizel. Naposled o něm bylo slyšet v roce 1999, kdy v hlubokém inkognitu poskytl interview filmovým dokumentaristům. Do konce života však zůstane mnužem bez identity, psancem na útěku.

 

 

1973
  • Mosad neupozornil na chystaný egyptsko-syrský útok proti Izraeli (Jomkippurská válka)(přestože měl o chystaném útoku zprávy), následovalo zničení většiny izraelských pozic. Teprve v průběhu války se výkon izraelských zpravodajských služeb zlepšil.
  • Při akci „Jaro mládí“ se v Bejrútu vylodilo izraelské komando a zlikvidovalo tři vedoucí představitele Organizace pro osvobození Palestiny (OOP).
 1976
  • Zpravodajská podpora operace Kulový blesk, při němž izraelské komando osvobodilo rukojmí a zlikvidovalo palestinské únosce v uneseném letadle na letišti Entebbe v Ugandě.
 1979-81
  • V roce 1979 agenti Mosadu vyloupili skladiště francouzské jaderné elektrárny a zcizili (a následně výbuchem zničili) připravované jádro pro iráckou atomovou elektrárnu budovanou Francií, v roce 1980 byl v hotelu v Paříži zavražděn člen irácké komise pro jadernou energetiku. V roce 1981 zaútočili izraelské stíhačky na jadernou elektrárnu v iráckém Al-Tuwejtu. Mosad od začátku s akcí nesouhlasil (stejně jako další izraelské zpravodajské služby).
1978-85
  • Mosad společně s Amanem a Šin Bet zpravodajsky pokrýval izraelskou invazi do Libanonu. Cílem této invaze bylo definitivní zničení OOP či alespoň její vytlačení z Libanonu. Bojů se na izraelské straně účastnili i křesťanské milice (tzv. falangy). Zpočátku hladce probíhající vojenské operace ze zkomplikovaly po vstupu Sýrie do této války. Situace v Libanonu se dále zkomplikovala i zhroucením státní moci v Libanonu a vypuknutím občanské války. Křesťanské milice se pro Izrael stávaly přítěží pro svou brutalitu a neschopnost udržet se vojensky bez přímé podpory Izraele. Mosad, který byl pověřen stykem s křesťanskými milicemi je hodnotil pozitivně (vojenská zpravodajská služba Aman byla proti). Milice později neblaze prosluly masakrem Palestinců v uprchlických táborech Sabra a Šatilla za nečinného přihlížení Izraelců. To proti izraelské přítomnosti v Libanonu zvedlo i izraelskou veřejnost. Izraelská armáda se nakonec stáhla. Kahanovou vyšetřovací komisí byla účast na invazi izraelských zpravodajských služeb (Aman, Mosad, Šin-Bet) hodnocena jako jedno z jejich největších selhání.
1984-85
  • Mosad zorganizoval a následně provedl při akci Mojžíš tajné vystěhování 8000 Falašů (etiopských židů) přes Súdán a Belgii do Izraele.
 1985
  • Zpravodajská příprava leteckého úderu proti velitelství Organizace pro osvobození Palestiny v Tunisu (odveta za vraždu tří izraelských turistů).
  • Pollardova aféra – v USA byl zatčen agent izraelského Oddělení vědeckých styků (hebr. Lakam), který ve prospěch Izraele prováděl na území Spojených států špionáž. Aféra byla o to trapnější, že špionáž byla prováděna proti spojenci.
 1986
  • Bývalý zaměstnanec izraelského jaderného zařízení v Dimuně Mordechaj Vanunu prozradil britskému tisku, že Izrael vlastní jaderné zbraně. Následně byl Mossadem vylákán do Říma a unesen před soud do Izraele.
1987
  • Zatčení agenta Mosadu I. Souana nasazeného do OOP ve Velké Británii v souvislosti s vyšetřováním vraždy palestinského karikaturisty Ali al-Adhamiho. Vraždu provedl palestinský zabiják jako pomstu za kritiku vedení OOP. Zatčení I. Souana bylo souhrou nešťastných náhod a chyb Souanových řídících důstojníků (Mosad nestačil ze Souanova pokoje odstranit bedny se zbraněmi či předem informovat spřátelenou MI5).
 1988
  • Výbuch nálože ukryté v osobním automobilu zabil v kyperském Limassolu tři vysoké představitele Fatahu
  • Pomocí přísavné miny byla v limassolském přístavu zničena loď Soi Phyrne, která měla vyplout na velkou propagační plavbu ve prospěch Organizace pro osvobození Palestiny. Zničení lodě považoval Mossad za jednodušší než případné pozdější – mediálně využitelnější – potopení této lodi na volném moři, zároveň se akce obešla bez obětí na životech.
  • Mosad poskytl zpravodajské krytí k akci, při níž izraelské komando v Tunisu zlikvidovalo jednoho z palestinských vůdců, Abú Džiháda
 1992
  • Evakuace Židů z válkou zničeného Sarajeva.
 1995
  • Židovský extrémista Jigal Amir spáchal atentát na izraelského premiéra Jicchaka Rabina.Tajné služby (včetně Mosadu) se staly terčem kritiky za neschopnost předejít takovým akcím. Výsledkem byla rezignace tehdejšího šéfa Mosadu.
  • Likvidace šéfa odbojové skupiny Palestinský džihád F. Shqaqiho.
 2004
  • Likvidace vůdce Hamasu šejka Chalila v Damašku.
 Literatura

BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad – izraelské tajné války. Dějiny izraelské tajné služby. Brno : Jota, 2006.

 Externí odkazy
 

                                    Zdroj:     WIKIPEDIA

                            Spracoval:     © L. Mihálik

TOPlist